Bohumil Hrabal
Život
Bohumil Hrabal se narodil 28. března 1914 v brněnských Židenicích. Byl to český prozaik, básník, scénárista a právník. Jeho matkou byla Marie Božena Kilianová a otec byl Bohumil Blecha, důstojník rakouské armády. Ten se však k synovi nehlásil, a tak byla jeho maminka považována za svobodnou matku.
Později byl Bohumil pokřtěn v zábrdovickém kostele jako Bohumil František Kilian, kde byl pojmenován podle kmotra Františka Hrabala, brněnského obchodníka s limonádami, (později hlavní účetní v městském pivovaru v Polné), kam odešla pracovat i Bohumilova matka.
Do svých tří let vyrůstal Bohumil u svých prarodičů Tomáše a Kateřiny Kilianových v Brně. Matka se mezitím provdala za Františka Hrabala, jenž souhlasil úředně s tím, aby mohl Bohumil používat jeho příjmení. Z tohoto manželství se dne 25. září 1916, narodil Bohumilův nevlastní bratr Břetislav Josef Hrabal. Malý Bohumil měl dále ještě dva strýce. Strýcem z matčiny strany byl Bohuslav Kilian, brněnský advokát, novinář a vydavatel kulturních časopisů Salon a Měsíc. Druhý nevlastní strýc Josefa Hrabal byl švec a sladovník.
Oba rodiče se aktivně věnovali divadlu a díky tomu, si malý Bohumil Hrabal zahrál 16. května 1918 v Jiráskově Vojnarce. Roku 1919 se rodina přestěhovala do Nymburku.
Studium a zaměstnání
V roce 1925 Bohumil nastoupil na brněnské gymnázium, ovšem kvůli špatným známkám přešel na reálnou školu v Nymburku. Po dalším studiu na českobrodském gymnáziu, kde končí 1934 bez maturity, si díky své cílevědomosti podal přihlášku na práva na Univerzitě Karlově v Praze, kvůli kterým si latinskou maturitu doplnil na vlastní pěst. Ač nemusel, tak navštěvoval přednášky také z dějin literatury, umění a filosofie. Kvůli okupaci a uzavření škol, mohl studia dokončit až v roce 1946, kdy úspěšně získal právnický titul.
Bohumil Hrabal ve svém životě vyzkoušel několik zaměstnání. Během druhé světové války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech nad Labem. Dále pracoval jako pojišťovací agent, obchodní cestující a od roku 1949 byl brigádníkem v kladenských ocelárnách. Tuto pracovní etapu života pak musel ukončit kvůli těžkém úrazu (prasklá lebka a několik let léčby), což vedlo k práci ve sběrných surovinách jako balič starého papíru nebo dále jako kulisák.
Pozdější život
Hrabal část svého života (1950–1973) prožil v pražské Libni, kde si 8. prosince roku 1956, vzal Elišku Plevovou, dceru odsunutých německých obyvatel, hodonínského průmyslníka Karla Plevy a Rakušanky Elisabeth Bergové.
Manželé Hrabalovi se v roce 1973 přestěhovali ze staré Libně do Kobylis, přičemž zároveň jezdili na chatu v Kersku u Nymburka. Po smrti své ženy v roce 1987, tam Hrabal jezdil denně a staral se o kočky. Následně pak umírá ve věku 82 let v Praze a to 3. února 1997 na následky tragického pádu z okna ortopedické kliniky. Při vyšetřování to bylo spíše bráno jako nehoda, protože měl ve zvyku krmit ptáky z okna. Byly tu však i spekulace o sebevraždě.
Přestože byla Hrabalova smrt tragická, můžeme jak v jeho tvorbě, tak i v závěru jeho života, vidět prvky tragikomedie. Byl totiž pochován v těžké dubové rakvi s nápisem "PIVOVAR POLNÁ", podle vlastního přání v rodinné hrobce na hřbitově v Hradištku.
Ze života i tvorby...
Zdroje
1. KACZOROWSKI, Aleksander. Hrabal: sladká apokalypsa. V Praze: XYZ, 2023. ISBN 978-80-7683-386-9.
2. MAZAL, Tomáš. Spisovatel Bohumil Hrabal. Praha: Torst, 2004. ISBN 80-7215-226-2.
(Zdroje obrázků jsou součástí prokliku nebo pochází z díla Spisovatel Bohumil Hrabal)